HEDGEHOG - Chov Teddy králíčků

Kokcidioza

Kokcidióza je nejčastější onemocnění králíků.

Je to onemocnění způsobené přemnožením prvoků rodu Eimeria. Většina jich parazituje ve střevech a jeden druh v játrech.

Nejnáchylnější na onemocnění jsou králíčata do 10 týdnů. Proto by se v chovech po dovršení 6. týdne věku měla králíčata přeléčovat. Do té doby nesmí dostat žádnou „zelenou“ stravu.
Králíčata jsou od nás vždy po odstavu přeléčenía proti kokcidioze !!!
 
„Zelené“ samo o sobě kokcidiózu samozřejmě nezpůsobí, ale pokud organismus králíčete s přemnoženými kokcídiemi (byť skrytě) bojuje a dostane zelené, na které není zvyklý, může se jeho stav výrazně zhoršit, přidají se další komplikace (např. průjem) a šance na uzdravení se sníží. Po skončení léčby je vhodné udělat nejprve rozbor bobků (cena cca 100-200,-), jestli bylo přeléčení úspěšné a pokud ano, tak do jídelníčku postupně zelené zařadíme.
 
Kokcidióza může zpočátku probíhat skrytě a v momentě, kdy se objeví následující příznaky, bývá stav králíka opravdu vážný a je nutný okamžitý zásah veterináře:
 
  • apatie
  • celková ochablost
  • nechutenství
  • hubnutí
  • bolavé nadmuté bříško
  • průjem (možné střídání průjmu a zácpy)
  • nadměrná produkce vánoček (= počáteční varovný příznak)
  • nahrbenost (páteř jako „pilka“)
  • naježená srst
  • vrzání zuby
  • vypoulené oči

Existuje dokonce i forma kokcidiózy, která se projevuje nadmutím, křečemi a velice častým následným úhynem.

Do malých králíčat se vajíčka kokcídií (oocysty, viz obrázek) dostanou spolu s trusem jejich matky, který požírají, a pokud je takové králíče vystaveno stresu, změně stravy apod., tak se kokcídie přemnoží a malý králíček onemocní. Proto je vhodné před připuštěním udělat samičce rozbor bobků, případně ji přeléčit, aby se toto riziko minimalizovalo. Pro jistotu můžeme rozbor samiččiných bobků udělat ještě jednou a to 9.-10. den po porodu před tím, než malí králíčci otevřou oči, aby, až začnou baštit maminčiny bobky, osídlili svůj zažívací trakt zdravou střevní mikroflórou.
 
Důležité :
  • Mějte doma  lék na přeléčení (nejčastěji ESB3 bioSulfadimidin nebo Sulfacox) a králíčka v případě potřeby přeléčte podle návodu. Pár dnů po skončení přeléčení nechejte udělat rozbor bobků - kokcídie občas bývají odolné, lék je všechny nezničí a je tak potřeba dalšího přeléčení. Pokud je nález pozitivní a kokcidie jsou stále přemnožené, opět přeléčíme (vhodné je zvolit jiný přípravek) a po pár dnech necháme znova udělat rozbor. Tak postupujeme do chvíle, dokud není nález negativní.
  • Pokud je nález negativní, počkáme 2-3 týdny, aby se organismus vzpamatoval z podávání léku, a teprve pak můžeme nechat králíčka naočkovat (za předpokladu, že bude mít tou dobou nejméně 10 týdnů). Kdybychom nechali naočkovat oslabeného ušáka, tak by to jeho organismus nemusel ustát a králíček by bohužel mohl umřít.

  • Pokud vypadá ušák po přeléčení zdravě a žádné příznaky kokcidiózy po přeléčení neprojevuje, je vhodné nechat udělat rozbor bobků až těsně před očkováním. Pokud se nám králíček po přeléčení stále nezdá ve své kůži, tak necháme rozbor udělat dřív.

  • Pokud už králíčka pár dní máme a až teď jsme zjistili, že měl být přeléčen a žádné příznaky kokcidiózy na něm nepozorujeme, tak je nejlepší zjistit si, který veterinář v okolí dělá rozbor bobku na počkání nebo maximálně do druhého dne a podle výsledků rozboru postupovat (viz výše). Dělat nejprve rozbor a přeléčit až podle výsledku je vhodnější z toho důvodu, že lék na přeléčení je silný a může poškodit střevní mikroflóru, neboť kromě kokcidií likviduje i prospěšné bakterie. Proto, pokud máme po ruce „materiál“ na rozbor (bobky) a veterináře, který ho rychle udělá, upřednostňujeme rozbor před preventivním přeléčením. Pokud ale možnost rychlého rozboru nemáme, na nic nečekáme a králíčka okamžitě preventivně přeléčíme.

  • Pokud máme králíčka od chovatele, tak se ho přeptáme, jestli ušáka přeléčil. I kdyby přeléčený byl, je vhodné nechat udělat preventivní rozbor bobků, neboť přeléčení nemusí být stoprocentní (stává se, že kokcídie přeléčení přežijí), a stres spojený se změnou prostředí, majitelů, stravy, z cestování apod. může opětovné přemnožení kokcídií způsobit - pak se postupuje stejně jako je napsáno výše. 
  •  
  • Pokud máme již dospělého králíka, tak preventivně nepřeléčujeme. Je zbytečné podávat králíkovi silný lék, který může poškodit střevní mikroflóru – u dospělých králíků zpravidla neprobíhá kokcidióza tak akutně jako u mláďat, tudíž pokud na ni máme podezření (např. zvýšená produkce vánoček, občasné průjmy), necháme udělat rozbor a podle výsledku se zařídíme (viz výše). Pokud rozbor kokcídie nepotvrdí a králíka i nadále trápí zažívací obtíže, je vhodně nechat udělat rozbor bobků i na jiné příčiny (např. kvasinky). U dospělých králíků je také vhodné nechat udělat pro jistotu každého půl roku preventivní rozbor.
  • Během přelečování nesmí ušák dostávat nic šťavnatého – smí jíst jenom seno a směsku. Je to z toho důvodu, že lék se podává rozpuštěný ve vodě a králíček ho musí vypít co nejvíce.
  • Během přeléčování je důležité dbát na častou výměnu podestýlky, aby se ušák nenakazil vlastním trusem znovu.
Proč se teda mimina přeléčují preventivně, když to může poškodit střevní mikroflóru?
Je to proto, že u malých králíčků může mít kokcidióza akutní průběh končící smrtí (v králíkárnových chovech je kokcidióza nejčastější příčinou úmrtí králíčat a i v domácím chovu se již vyskytly případy, kdy králíče zemřelo do 24 hodin po objevení se průjmu), kdežto u starších králíků má většinou pozvolný průběh a majitel, pokud včas zareaguje, stihne nechat udělat rozbor, aniž by hrozilo, že než dorazí výsledky, tak už nebude koho přeléčovat. Jinak samozřejmě na přeléčování není nic dobrého ani u malých králíčat, ale i přesto je lepší u mimina léčit narušenou střevní mikroflóru, než riskovat, že nepřeléčené umře na kokcidiózu.
Narušenou střevní mikroflóru dáváme dohromady pomocí prebiotik a probiotik (viz níže).
 
Můj králíček žádné příznaky kokcidiózy nemá!
Že králíček žádné známky onemocnění nejeví, ještě neznamená, že kokcidiózu nemá - kokcidióza může zpočátku probíhat skrytě (v tomto stádiu je dobře zvládnutelná léky). Když už začne mít králíček průjmy nebo jiné vážné příznaky, tak je situace tak vážná, že v některých případech musí být ušák i hospitalizován a ani přes okamžité nasazení léků se ho v tomto stádiu už bohužel nemusí povést zachránit.
 
Rozbor bobků
Bobky sbíráme nejlépe v průběhu 3 - 5 dnů, protože vajíčka kokcídií (oocysty) nebývají v každé dávce trusu. Uchováváme je v chladu a vlhku (např. v ledničce ve skleničce od přesnídávky a pravidelně je zakapáváme vodou, aby zůstaly vlhké). Celkem bychom měli mít 10-15 bobků.
 
Proti kokcidióze se neočkuje!
Očkuje se pouze proti králičímu moru a myxomatóze (očkování proti pausterelóze bývá špatně snášeno a navíc je tato nemoc narozdíl od moru a myxomatózy léčitelná). Pokud si ušáka doneseme domu ze zverimexu a budeme ho chtít naočkovat, musíme si být 100% jistí, že není nakažen kokcidiózou (viz výše), protože pokud naočkujeme králíka, u kterého kokcidióza, ač skrytá, probíhá, nemusí jeho už tak oslabený organismus další oslabení vakcínou zvládnout a králíček může umřít.
 
Prevence
Jako prevenci proti kokcidióze můžeme do vody přidávat minerální a vitamínový přípravek Acidomid K, který okyseluje prostředí ve střevě a zabraňuje tak kokcídiím, aby se přemnožily. Nesmíme však zapomenout na to, že je to pouze prevence!, nikoliv jistota (asi něco jako brát preventivně vitamín C, abychom neonemocněli chřipkou), a proto je dobré jednou za půl roku nechat udělat kontrolní rozbor bobků.
 
Jednoho králíka už mám a u nově přineseného ještě není vyloučena kokcidióza.
Po přinesení nového člena do domácnosti je vhodné ho držet prvních pár dnů úplně odděleného od ostatních králíků, které již doma máme, a to nejméně do doby, než vyloučíme, že nemá kokcidiózu, případně než králíčka přeléčíme (karanténa je vhodná i pro vyloučení jiných infekčních onemocnění). Nesmíme zapomenout, že kokcidióza je přenášena trusem, takže nestačí, že je každý králík držený ve stejné místnosti v jiné kleci. Pokud nelze držet ušáky úplně odděleně tak, aby spolu nepřišli ani nepřímo do styku, pak je nutné přeléčit všechny ušáky v domácnosti, případně udělat rozbor bobků i těm, co již máme doma. Je-li to aspoň trochu možné, pak vždy králíčka, který má kokcidiózu, držíme odděleného od ostatních králíků a po každé manipulaci s ním si pečlivě umyjeme ruce, abychom onemocnění nepřenesli i na zdravé králíky.
 

 Probiotika a prebiotika

Probiotika jsou živé mikroorganizmy, které (pokud jsou dodávány v přiměřeném množství) příznivě ovlivňují zdravotní stav organismu. Na českém trhu jsou speciálně pro králíčky určená například probiotika od firmy Protexin (např. Fibreplex - pasta, Bio Lapis - prášek do vody, Professional - prášek do vody, Synbiotic - kapsle plněné práškem, který jde nasypat do vody na pití).
 
Prebiotika jsou nestravitelné látky, jejichž konzumace má příznivý fyziologický účinek na organismus tím, že podporují růst nebo aktivitu některých kmenů střevní mikroflóry. Prebiotika jsou vlastně potravou pro prospěšné střevní bakterie. Jedná se o sacharidy, jejichž zástupcem je např. inulin (obsažený například v přípravku Pro-Digest, výborným přírodním zdrojem je třeba topinambur). Bakterie v tlustém střevě z těchto sacharidů získávají energii pro svůj život a jako odpadní produkt přitom vznikají malé organické kyseliny. Ty fungují zase jako důležitý zdroj energie pro buňky stěny střeva.
 
Probiotika i prebiotika se rovněž doporučují po průjmovém onemocnění či během nebo po skončení antibiotické léčby (sem spadá i léčba kokcidiozy - preventivní i akutní). Léčba antikokcidiky stejně jako jinými antibiotiky může negativně působit na složení střevní mikroflóry a způsobit tak její oslabení. Při léčbě totiž dochází k většímu či menšímu porušení rovnováhy mezi prospěšnými a škodlivými bakteriemi a následně ke zvýšení nebezpečí osídlení střev škodlivými bakteriemi. Konzumací probiotik dochází k posílení užitečných mikroorganizmů a ke znovuobnovení optimální střevní mikroflóry. Probiotika se mohou užívat již během léčby antibiotiky a je vhodné je užívat ještě alespoň několik dnů po ukončení antibiotické léčby. Na druhou stranu v případě zdravého organismu je pravidelné podávání prebiotik i probiotik zbytečné, byť občasné podání nijak neuškodí. Rovněž je nutné mít na paměti, že k narušení rovnováhy, přemnožení škodlivých bakterií a poruše imunitních mechanizmů může vést i špatná životospráva a nedostatek vlákniny ve stravě.

(původní zdroj : www.kralici.cz, upravila Anežka Ježková)

TOPlist